|
|
V
nejsevernější výspě Drahanské vrchoviny v blízkosti obce Luká se
nachází pramenná oblast potoka Šumice (povodí Moravy), která je
významným krajinným prvkem tvořícím přirozeně stabilní vodní
tok. Tato vodoteč, ačkoli je v povědomí snad jen místních
obyvatel a znalců regionu, skrývá několik významných lokalit
vyznačujících se nejen výskytem vzácných druhů rostlin a
živočichů, ale především přítomností ekologicky stabilních
koridorů, důležitých pro migraci organismů.
Zaměřme se
nejprve na pramennou oblast toku Šumice, ležící ve srážkovém
stínu Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce kolem 500 m, s
průměrnou roční teplotou 7,2 °C a průměrným úhrnem srážek 571 mm
ročně. Protože nikde v okolí nejsou velké podniky, továrny
apod., není tato lokalita příliš zasažena škodlivými látkami, i
když některé vlivy lidské činnosti jsou patrné (viz dále).
 Pramenná
oblast nazývaná též Luh má celkem 10 vodních toků, které se
vyznačují hloubkovou erozí a většinou i značným spádem.
Výjimečnost a kvalita těchto vodotečí není nijak zvláštní
(nejsou to léčivé ani minerální prameny), přesto zde najdeme
několik pramenů s poměrně čistou vodou, o čemž svědčí např. i
nálezy různých jepic (Ephemeroptera). Dalším snad všeobecným
kladem je, že čím hustší, resp. rozvětvenější vodní systém, tím
více umožňuje zadržování vody v
krajině.
Odtok ve zdejší
oblasti je spíše nízký a průtok vody značně kolísá, v suchých
letních obdobích proto některé pramenné stružky vysychají. Je v
nich tedy méně organismů, chybí např. ryby, žáby a druhy přímo
závislé na vodě. Přesto zde bylo nalezeno hned několik druhů,
jako již výše zmiňované jepice, dále pak ploštěnka potoční (Dugesia
gonocephala), blešivec obecný (Gammarus pulex) a vodule (skupina
Hydracarina). Ta obývá hlavně stojaté vody, tedy u vodních toků
slepá ramena nebo močály. Z rostlin se zde vyskytují především
nárosty ruduch (Rhodophyta).
Zajímavou
lokalitou je také soustava rybníků nedaleko obce Bohuslavice u
Konice. Celkem 6 vodních nádrží (pět bylo postaveno do r. 1955 a
jedna v r. 2004) tvoří stabilní krajinu s rákosovými, stromovými
a převážně lenitickými ekosystémy (se stojatou vodou) s řadou
vzácných druhů rostlin a živočichů. Vybudovány byly za účelem
chovu ryb, to znamená, že oživení a tvorba sedimentů závisí na
činnosti člověka a jeho přístupu ke krajině. Chová se zde
převážně kapr obecný (Cyprinus carpio) a amur bílý (Ctenopharyngodon
idella), ovšem díky napojenosti na lotický systém (tekoucí vody)
pramenné oblasti není vyloučen výskyt dalších druhů, např.
hrouzka nebo jiných, převážně tzv. plevelných ryb. Výskyt
vzácných druhů živočichů, jako jsou ledňáček říční (Alcedo
atthis), čáp černý (Ciconia nigra, viz obr. 2) nebo dudek
chocholatý (Upupa epops), v částech pramenné oblasti je podpořen
existencí těchto rybníků, které jsou rovněž hnízdištěm množství
vodního ptactva a lokalitou pro získání přirozené potravy
živočichů. Negativní, jako u většiny hospodářských rybníků,
zůstává malá a během sezony kolísavá průhlednost vodního sloupce
(horší v létě než v zimě a na jaře)a vysoká eutrofizace
zapříčiněná množstvím ryb a způsoby hospodaření.
Břehy jsou
porostlé mohutnými duby a jasany s příměsí lísky, vrby a břízy.
V bezprostřední blízkosti vody roste rákos obecný (Phragmites
australis) a orobinec (Typha sp.). Velmi pozitivní je, že u
každého rybníka alespoň část volného břehu postupně přechází v
podmáčenou louku, je zde tedy vytvořeno litorální pásmo (obr.
6). V nedávné době byla v okolí rybníků nalezena vzácná lilie
zlatohlávek (Lilium martagon, obr. 4).
Nejcennějším
prvkem v této oblasti jsou ale populace vodního ptactva. Z jara
sem přilétá labuť velká (Cygnus olor), která byla dříve chována
v parcích a od druhé poloviny 20. stol. se šíří i ve volné
krajině. Velmi zřídka lze zahlédnout i dudka chocholatého.
Dalšími vzácnými druhy na této poměrně malé lokalitě je např.
moták pilich (Circus cyaneus), ledňáček říční, čáp černý,
potápka roháč (Podiceps cristatus). Z běžnějších druhů zde mají
stabilní populaci kachna divoká (Anas platyrhynchos), lyska
černá (Fulica atra), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák
velký (A. ferina) a jiné obvyklé druhy.
Podle mého
názoru si Bohuslavické rybníky zaslouží alespoň částečné
ochranné opatření (např. jako přírodní památka nebo alespoň
biocentrum), přestože jim do budoucna snad žádné přímé nebezpečí
nehrozí. Pohromou však může být otevření vápencového lomu na
nedaleké Paní Hoře poblíž Javoříčských jeskyní vzdálené odsud
pouhých 7 km. Tato činnost pravděpodobně přinese vysokou
prašnost, hluk a provoz nákladních vozidel, což může být pro
tuto oblast silně degradující. O něco méně rušivým faktorem,
ovšem ovlivňujícím už přímo samotný vodní ekosystém, je splach
obydlených oblastí, kde dosud není vybudována čistička odpadních
vod. Sice oproti jiným je lokali ta více různorodá (meandry,
močály, tůně) a voda se po určité délce meandrujícího toku s
břehovými porosty pročistí od nežádoucích látek. Je však třeba
počítat s narůstajícím počtem obyvatel a jejich nároky. Navíc
nikdy není možné určit, po jaké době se voda stává nezávadnou
následkem střídání ročních a vegetačních období a jiných
ekologických faktorů. Při orientačním měření v r. 2008 byl ve
vodě zjištěn zvýšený obsah dusičnanů a fosfátů (dusičnanů více
než 50 mg/l), přestože se měření provádělo ve vzdálenosti až 3
km od zdroje znečištění. Z toho vyplývá, že vybudování čističky
je skutečně nutným požadavkem. Rovněž by bylo vhodné lokalitu
detailně zmapovat.
Ondřej Mikulka
(Živa, 2010)
Článek
vychází z dat studentské práce Hydrobiologická inventarizace
lotických systémů pramenné oblasti Luká (Mikulka 2009).
|
|
